Votivní plaketa 

Nejstarší plakety pocházejí z Indie asi ze 2. a 3. století, kde si je poutníci odnášeli jako upomínku z návštěv významných buddhistických míst. Drobné, lehké, snadno přenosné destičky z pálené hlíny přinášeli poutníci do dalších buddhistických zemí, v nichž postupem času inspirovaly místní produkci. Početná byla v Myanmaru a Thajsku, kde lidé umísťovali plakety jako obětiny na posvátná místa. V těchto zemích s převahou théravádového buddhismu je ústřední postavou zakladatel buddhismu, Buddha Šákjamuni. Někdy jej obklopují další menší postavy a scény bývají často zasazeny do architektonického rámce. Některé plakety nesou nápisy obsahující obvykle jméno dárce nebo buddhistická mantra Jé dharma hétu.  

Bhúmisparša-mudra 

Mudry jsou symbolická gesta rukou používaná v buddhistickém, hinduistickém a džinistickém umění. U zobrazení Buddhy Šákjamuniho zpravidla odkazují na některou z legendárních scén z jeho života. Ve výtvarném umění Myanmaru a Thajska je Buddhovým nejčastějším gestem bhúmisparša-mudra, gesto dotýkání se země. Vztahuje se k příběhu o pokoušení Márou, pánem podsvětní říše žádostivosti a zmaru, a armádou jeho démonů, který se odehrával krátce předtím, než Buddha dosáhl probuzení, bódhi. Gestem pravé ruky požádal bohyni země, aby dosvědčila jeho připravenost stát se Probuzeným, Buddhou. V zemích s tradicí théravádového buddhismu se sedící Buddha s tímto gestem zobrazuje nejčastěji, a to i mimo souvislost s námětem Máravidžaja, vítězství nad démonem Márou. 

Jan Vilém Helfer 

(1810, Praha – 1840, Andamany) byl český lékař, přírodopisec a cestovatel. Vystudoval medicínu, působil jako lékař v Praze. Roku 1834 se oženil s Pavlínou (roz. des Grantes, 1801–1881) a v následujícím roce odplouvají manželé do Asie. Po působení na Blízkém východě vstoupil Helfer roku 1835 v Kolkatě do služeb Východoindické společnosti a od následujícího roku byl pověřen geologickým průzkumem v Barmě. Roku 1840 zahynul při výpravě na Andamany, zasažen jedovatým šípem. Přál si, aby jeho početné (především přírodovědné) sbírky byly předány Českému muzeu. Při jejich pořádání se Pavlína seznámila s hrabětem Josefem Ditmarem Nosticem (1794–1871), za něhož se roku 1844 provdala. Roku 1873 byly v Lipsku vydány její paměti Johann Wilhelm Helfers Reisen in Vorderasien und Indien. 

Sbírky hmyzu a rostlin tvořily nejpočetnější součást Helferova odkazu. Z archeologické sbírky tehdejšího Musea Království českého (Národní muzeum) byly do Náprstkova muzea převedeny soubory buddhistického sochařství a votivních plaket pocházející z jižní Barmy. 

Joe (Josef) Hloucha 

(1881, Podkováň – 1957, Praha) byl český spisovatel, cestovatel a sběratel zaměřený především na japonskou kulturu. Je autorem celkem asi 20 knižních publikací, z nichž už první, Sakura v vichřici z roku 1905, zaznamenala úspěch. Jeho umělecké sbírky zahrnovaly vedle japonských předměty z dalších asijských zemí, z Oceánie, Afriky, Ameriky a Evropy. K jejich uložení nechal v roce 1924 v Roztokách u Prahy rekonstruovat s využitím prvků východoasijské architektury vilu, kterou nazval Sakura, vinou finančních problémů ji však musel záhy prodat. Část sbírek pak rozprodal v roce 1930 na aukci v Berlíně. Do Náprstkova muzea se největší část sbírek dostala nákupem v roce 1943 a jako dar roku 1955. Jejich součástí jsou i soubory barmského a thajského sochařství.